Na pracovních pohovorech lžu, že nemám děti. Jinak bych práci nikdy nezískal a skončil na pracáku
Když jsem mluvil pravdu, nikdy jsem práci nezískal. Potom jsem zkusil zalhat a ono se to obrátilo. Vím, že lhát se nemá a můžu z toho mít problémy. Ale pořád je mi milejší tento risk než zůstávat na podpoře na pracáku. S penězi, co bych takto získal, bych nevyžil ani půl měsíce.
Mám děti a lžu o tom
Myslel jsem si, že tohle je problém jenom žen, matek, které nikdo zaměstnat nechce, jelikož se podnikatelé bojí, že taková žena bude stále „na ošetřováku“, tedy doma s nemocným dítětem. Navíc u žen je další riziko i těhotenství, kdy za ni podnikatel bude muset na několik let najít náhradu.
No, jak jsem ale zjistil, problém s dětmi mám i já jako muž. Alespoň z mého pohledu. Podle mé zkušenosti jsem věděl, že bezdětní mají ve firmách, kam jsem se hlásil, větší šanci. Proto jsem o svých dětech prostě zalhal.
Máte děti? Ne, nemám, ani neplánuji
To, zda mám děti, se mě na pohovoru samozřejmě ptají. Obvykle tak nějak nenápadně, mezi řečí. Chápu to, protože si mě chtějí prověřit. Já už tuhle otázku čekám a mám na ni také připravenou lež. Vždy řeknu, že děti nemám a ani je neplánuji.
Musím uznat, že několikrát jsem už byl odhalen. Někteří personalisté se opravdu důkladně připravují, a tak mi projeli můj Facebook. Po konfrontaci jsem se omluvil, sbalil se a odešel. Podobně důsledných ale moc personalistů není.
Bez dětí práci získám
Zaměstnavatel prostě nechce někoho, u koho hrozí, že bude se svým nemocným potomkem několik týdnů doma, kdo musí řešit pracovní dobu, aby ho vozil a vyzvedával ze školy nebo školky, nebo kdo musí pro svého potomka jet, když se přihodí něco neočekávaného. Tak mu řeknu, že žádného potomka nemám, a musím říci, že mně to v posunu do dalšího kola výběrového řízení vždy pomůže. Jediné, čeho se hrozím, je, že se jednou moje lež provalí. Ale jelikož počet dětí nikde v životopise ani jinde písemně neuvádím, vždy to uhraji na možné nepochopení otázky nebo svou lež prostě zapřu. Lhaní mi není cizí.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek čtenáře Patrika D., redakčně zkráceno a upraveno.
