„Vždyť tu piji kávu jako všichni ostatní, mohu tu být,“ hájil se muž s notebookem v kavárně

Nevím, jak dlouho tam mohl tento nezvaný host sedět, ale určitě pár hodin podle toho, co si vyslechl od personálu. Byl jeden z těch, které potkávám v kavárnách často. Jsou to lidé bez vlastní kanceláře, často se honosně nazývají digitální nomádi. Jejich poznávacím znamením je to, že si stůl v kavárně zaměňují za své kancelářské místo.

Jedno kafe na několik hodin

Mám rád kávu, často navštěvuji kavárny, a tak hned na první pohled poznám, kdo tam jde za dobrou kávou, zákuskem a odpočinkem a kdo si plete kavárnu s kanceláří. Takoví lidé obvykle obsadí jeden z větších stolů, ideálně tam, kde mají zásuvku na notebook. Na stůl rozloží svůj počítač, mobil, diář a další papíry. První „objednávka“ je heslo na wifi, poté dlouho hledají v menu tu nejlevnější položku, kterou si objednají. Danou kávu potom srkají i několik hodin. A není jim vůbec trapně.

Mohlo by vás zajímat:  Oblíbené kombinace na talíři jsou hazard se zdravím. Tohle dohromady nikdy nejezte
Zdroj obrázku: Freepik

Obsluha zareagovala

Hned jak jsem do kavárny přišel, mi bylo jasné, že ten muž s notebookem není obyčejný návštěvník, který si chtěl u kávy přečíst aktuální zprávy a odejít. Na první pohled šlo o typického digitálního nomáda, který si plete kavárnu s kanceláří.

Po chvíli s ním došla trpělivost i obsluze, která ho vyzvala k další objednávce, nebo odchodu. „Vždyť tu piji kávu jako všichni ostatní, mohu tu být,“ hájil se muž. Dle slov obsluhy, která jsem zaslechl, tu ale už s jednou kávou sedí několik hodin a stále ji nemá dopitou.

Mohlo by vás zajímat:  Každý by se měl občas kreativně vyřádit. Umění snižuje hladinu stresu až o 75 %

Hanbou bych se propadl

Musím říct, že daní lidé, co chodí pracovat do kaváren, musí mít opravdu takzvaně hroší kůži. Já bych se hanbou propadal, kdybych měl někde sedět několik hodin bez objednávky. To je jako v pivnici pít hodiny jedno pivo, v restauraci být několik hodin o jedné nejlevnější polévce, ve fastfoodu s tím nejlevnějším hamburgerem.

Chápu, že majitelé kaváren a baristé takové lidi nesnáší. Jenom blokují místo a výdělek z nich je za několik hodin pár desítek korun. Stejně, kolik jim já nechám vydělat za čtvrthodinku, protože déle si svou kávu obvykle nevychutnávám. Poté zaplatím a odcházím.

Mohlo by vás zajímat:  Mrazení potravin má pravidla. Ne vše můžeme do mrazáku vložit

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek čtenářů, redakčně zkráceno a upraveno.