Zatracované sádlo má v kuchyni co nabídnout. Někdy je dokonce zdravější než jiné varianty

Sádlo má silné postavení v kulinářské tradici již spoustu let. Naši předkové jej používali k vaření i pro přímou spotřebu. Dnes používáme převážně rostlinné oleje plné esenciálních nenasycených mastných kyselin. Sádlo se stalo jakousi vzácností, protože na trzích za něj zaplatíte velké peníze.

Co je to sádlo

Sádlo je živočišný tuk. V době redukce masa a živočišných výrobků jsou na vrcholu rostlinné tuky. Klasické sádlo se vytváří táním živočišných tkání. Nejoblíbenějším sádlem bylo odjakživa vepřové, tavené ze slaniny nebo laloku. Kromě vepřového bývalo v naší kuchyni velmi populární i husí sádlo.

Sádlo získalo popularitu na přelomu 19. a 20. století, kdy se používalo jako levnější náhrada másla. Vytvářelo se jako vedlejší produkt při výrobě masa. Používalo se nejen k chlebu, ale také ke smažení a pečení. I když v té době nikdo nepřemýšlel o teplotě spalování tuků, sádlo je v tomto ohledu jedním z nejlepších tuků pro tepelné zpracování.

Špatný pohled na sádlo

Z důvodu vysokého obsahu nasycených mastných kyselin a cholesterolu bylo zjištěno, že sádlo je škodlivé pro zdraví. Začalo se nahrazovat rostlinnými tuky, ale zpočátku v jejich nejhorší verzi, tedy ve formě tvrdých margarínů. Jak je dnes už známo, obsahují toxické transmastné tuky, tzn. sloučeniny, které zvyšují riziko vzniku aterosklerózy a rakoviny.

Je třeba poznamenat, že domácí sádlo (nehydrogenované, jaké je k dostání běžně v obchodech) neobsahuje transmastné tuky. Hydrogenované je stabilní při pokojové teplotě, ale je zdrojem toxických transmastných kyselin. V současnosti jsou rostlinné oleje lisované za studena nejpopulárnější mezi lidmi, kteří pečují o své zdraví. Jsou nejcennějším zdrojem EFA (esenciálních nenasycených mastných kyselin) a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E a K).

Zdroj: https://www.isabeleats.com/what-is-lard/