„Pro koho jsou bankomaty, jenom pro nemajetné? Získat u nich vyšší částku je komplikované,“ vadí mi při výběru
Nabídka částek k výběru je v bankomatech celkem úsměvná. Začíná na několika stovkách a končí na pár tisících. Sice je možné navolit si vlastní částku, ale ani tohle není bez komplikací. Je to omezení, se kterým je třeba počítat.
Vybrat z bankomatu může být někdy oříšek. Když chcete pár tisíc, není to problém nikde. Ale běda, pokud potřebujete trochu vyšší částku. Najednou nastane problém. I když v bankomatu peníze jsou, nedá vám tolik, kolik po něm požadujete. A výběr peněz se prodlužuje a komplikuje.
Měl jsem zafixováno, že bankomaty jsou takovou nekonečnou studnou peněz – teda aspoň pro ty, co mají na účtu dostatek financí. Tohle byla ale první chvíle, co jsem potřeboval vybrat víc než jen pár tisíc na víkend. Bylo to takové ty speciální okolnosti, potřeboval jsem hotovost na koupi auta a myslel jsem si, že to bude hračka.
Přistoupil jsem k bankomatu, klidný, že to bude otázka pár minut. Vložil jsem kartu, zadám PIN a přišlo na částku. Překvapilo mě, jak malé částky v základním nastavení nabízí. Tak jsem využil možnost vlastní částky, začínám vyťukávat 200 000 Kč, ale ouha. Bankomat mi nabídl maximálně osmdesát tisíc korun. „To je ale divný,“ pomyslel jsem si a bez dalšího váhání jsem vybral, co se dalo.
Ale stále jsem potřeboval víc, tak jsem zkusil štěstí znovu. Stejný postup, stejná karta, jenom částku jsem dal tentokrát 120 tisíc, aby mi to vyšlo přesně. Ale ouha, zase mi to nedovolilo vybrat víc než osmdesát. Tak jsem to tedy udělal jako poprvé a vzal, co šlo. Už jsem byl trochu naštvaný, protože mi začínalo docházet, že plýtvám svými bezplatnými výběry a z mých pěti mi najednou zbydou jenom dva.
Posledních čtyřicet tisíc jsem vybral s pocitem, že tohle celé je jakési absurdní divadlo. Celkem třikrát jsem musel vložit kartu, zadat PIN, čekat… proč to prostě nejde vybrat najednou? Nějak mi to nedávalo smysl. Posbíral jsem svoje peníze, ale zanechal jsem tam kus své dobré nálady. Sedl jsem do auta a zatímco jsem odjížděl, tahal jsem z peněženky telefon. Vytočil jsem číslo na infolinku banky a čekal, až se dovolám na operátora.
„Banka XY, tady Martina, jak vám mohu pomoci?“ ozvalo se po chvíli. „Martino, tady máte naštvaného klienta. Chtěl jsem vybrat 200 tisíc z bankomatu a musel jsem to rozdělit do tří transakcí. Co to má znamenat? Jsou bankomaty jen pro chudé, pro ty co vybírají drobné?“
Martina v klidu a profesionálně vysvětlila, že limit pro výběr je nastavený z bezpečnostních důvodů a že nemůžou riskovat, aby někdo vybral příliš vysokou částku najednou. „Já chápu, ale proč nejde ten limit nastavit podle potřeb klienta? Já měl na účtu dost a přišlo mi fakt hloupý stát u toho bankomatu jako nějakej panáček, co nemůže dostat, co je jeho,“ odpověděl jsem. „Rozumím vašemu zklamání,“ pokračovala Martina, „ale každá banka má svá pravidla. A ta naše jsou takto nastavená, aby chránila jak vás, tak nás.“
Nakonec jsem to nechal být. Zavěsil jsem a jel domů s pochmurnou myšlenkou, že ačkoli peníze na účtu mám, přístup k nim je někdy komplikovanější, než bych čekal. Na pobočce musím výběr 200 tisíc hlásit dopředu, u bankomatu musím na třikrát. Ach jo.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
