Svalnatým alfa samcům svět dávno nepatří. Moderní žena dokáže ocenit především city, za které se stydíme

Rovnost pohlaví nebo partnerství se vám jeví jako nemožná? Ženy muže vidí jako silné osobnosti, které jsou nadřazené a mohou si vůči nim dovolit více věcí. I muži jsou ale pouze lidé, které trápí všední starosti. Občas jsou smutní a popláčou si stejně jako ženy. Jen se na první pohled jeví jako silní jedinci.

Jak by měl vypadat skutečný muž

Opravdu je skutečný muž takový alfasamec, který má svaly, ukazuje svou nadřazenost a myslí si, že mu patří celý svět? Kdepak! Takoví muži ženy vůbec nemusí okouzlit. Ženy zajímá především jejich citová stránka, jestli mají starosti o svou rodinu nebo jaké koníčky mají. Muži jsou ve společnosti velmi přeceňovaní, ženy naopak podceňované. Fungovat by i v tomto případě měla rovnoprávnost.

Vidíte to všude – ženy vydělávají méně peněz, nejsou ve firmách volené na vyšší pozice, v politice jich najdeme také pomálu. Muži se jeví také jako samci, kteří si mohou dovolit mít i několik partnerek najednou. Jejich přátelé je vidí jako borce, kteří si dokážou užívat života. Je to ale ve skutečnosti opravdu to, co muži hledají a chtějí? Mnoho z nich touží po trvalém vztahu, stejně jako po něm touží ženy. Chtějí najít pravou lásku, usadit se, mít děti a se svou ženou zestárnout. Jejich sexuální představy mohou být stejně jako u žen.

Řada žen má pocit, že se její muž změnil

Každý člověk se postupem času změní. Někdo přibere, druhý zase zhubne. Co by se ale měnit nemělo, je osobnost člověka. Pokud má žena pocit, že její muž už není tím, jakého si vzala nebo poznala, je nutné se zaměřit na to, co jí na něm vadí nebo co se podle ní změnilo. Muži ve společnosti žen občas vypadají úplně jinak než před kamarády v hospodě.

Už pomalu vymřeli muži, kteří ženě podrží dveře u auta nebo pustí ženu sednout. Přitom i takové chování by žena ocenila. Nemusíte se kvůli ženě prát v hospodě nebo si jinak dokazovat, že máte nad ostatními navrch. Z mužského světa ale laskavost pomalu mizí, stejně jako citlivost.

Zdroj: https://www.jstor.org/stable/657987