Moje hospoda, moje pravidla. Čepovat pivo budu tak, jak jsou hosté zvyklí. Na novoty z Prahy nejsem zvědavý
Dělám v hospodě celý život a teď mě nějaký mladý hoch bude učit, jak mám čepovat pivo? To v žádném případě. Vím, co mým hostům chutná, jak mají pivo rádi, a rozhodně se nebudu snažit dělat to tak jako po celé Praze. Nouzi o hosty nemám a rozhodně nechci, abych kvůli zavádění novot přišel o věrné štamgasty.
Prý hladinku
Co mám na mysli? Čepování piva takzvaně „na hladinku“. Kdo nezná, tomu vysvětlím. Tenhle postup samozřejmě znám, v rámci možností ho i umím, ale nejsem s ním úplně ztotožněn. Jde o pivo čepované na jeden zátah, s poměrně vysokou, hodně mokrou pěnou. Často pivo vypadá jako podmírák a zároveň ze své praxe vím, že udržet přesnou míru takového piva je dost těžké. Někdy je ho méně, jindy zase více. A prý je to dnes moderní.
Mlíko nebo šnyt?
Jako hospodský samozřejmě také vím, co tahle slova znamenají. Ale že bych se měl oba styly učit čepovat od mlaďocha z pivovaru, co mě přijel školit? To určitě ne. Za desítky let bych napočítal na prstech jedné ruky hosty, co po mě šnyt nebo mlíko chtěli. Takže a jednoduše, kdo chce šnyta, tomu natočím klasické malé. A mlíko, to prostě nedělám.
Hezky natřikrát
Jak je to správné podle mě? Jak to mí hosté chtějí? Klasicky natřikrát. Prostě začnu čepovat zhruba půlku sklenice s pořádnou pěnou. Jakmile spadne, po skle přidám druhou dávku zlatavého moku. Potřetí už jenom pěnu vytáhnu nahoru do pořádné čepice, pohlídám si míru a můžu odnášet hostovi ke stolu. A ten je spokojený.
Vím, co je špatně
Ano, jsem stará škola a samozřejmě vím, co je vyloženě špatně. O sklenice se starám, důkladně je myji, chladím, oplachuji před čepováním. Pivo nečepuji z výšky ani ho nenechávám kapat do sklenice pod pípou. Ale to, že je v Praze a dalších větších městech trendem „hladinka“, to mě z míry nevyvede. Kdo ji chce, ať si tam zajede. Na výslovné přání bych ji asi natočil, ale bez záruky toho, že bude chutnat a pivo bude v míře.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Josefa C.
