„Žiji s mamánkem. O každém našem kroku ví i tchyně, která rozhoduje o našich životech,“ zoufá si Martina

Mít doma mamánka není jednoduché. I když se snažíte takového člověka změnit, stejně to dopadne tak, že se máminy sukně nebude chtít nikdy pustit. Takový partnerský vztah nikdy nebude ideální. Proč?

Už když jsme se seznámili, jsem věděla, že je mamánek. Ale doufala jsem, že vážná známost, společné bydlení, manželství, děti a další věci ho prostě změní. Teď už vím, že jsem se spletla. Máme rodinu, vlastní dům, spokojený život. Ale můj partner je pořád stejný. Stále se musí držet máminy sukně. Někdy doslova.

Dobrý vztah s rodiči je důležitý, ale…

Znám mnoho lidí, kteří se svými rodiči nemají ideální vztah. To je určitě špatné. I proto jsem částečně ráda, že můj partner s nimi má vztah velmi dobrý. Možná až moc. Ano, je mamánek. Už jsem mu to několikrát řekla, ale vždy tento náš rozhovor skončil hádkou. Nakonec jsem na jakékoliv snahy ho změnit rezignovala. Když po těch mnoha letech nedokázal najít odvahu se od své mámy konečně odstřihnout, patrně už to neudělá.

Mohlo by vás zajímat:  Malá, ale důležitá. Na slinivku se často zapomíná, následky přitom mohou být vážné

Jsme na to tři

Ať rozhodujeme v naší domácnosti o čemkoliv, vždy jsme na to tři. Ne, nemyslím teď našeho synka, ale myslím matku mého partnera. Není věc, do které by nám nemluvila a na kterou by neměla nějaký názor. Já o něj nestojím, ale můj partner s ní konzultuje úplně vše. A nejhorší na tom všem je, že pouze v několika málo věcech dal na mě. Jinak to bylo vždy tak, jak rozhodla jeho maminka. Prostě mě přehlasovali.

Mohlo by vás zajímat:  Po narození potomka dochází v mužském těle k velkým změnám. Mozek otců se smršťuje

Život pod kontrolou

První společné bydlení, stavba domu, výchova syna, destinace pro dovolenou, návštěva divadla, oběd v restauraci… O tom všem moje tchyně nejenom ví, ale často rozhoduje i o tom, co je pro nás nejlepší. Asi chápete, že s ní nemám úplně nejlepší vztah. A může za to hlavně můj muž, mamánek, který si s ní denně volá a několikrát týdně ji navštěvuje.

Ne proto, že by snad byla nemohoucí a potřebovala pomoc. Často proto, že se potřebuje doslova vybrečet a postěžovat si, jak jsem špatná. A také si přiveze vždy několik rad, které se rozhodne aplikovat v naší domácnosti. To, co řeknu na závěr, je mi trochu proti srsti, ale už se těším, až tchyně zestárne a její mozek přestane fungovat natolik, aby se nám cpala do naší jinak spokojeně fungující rodiny.

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek