„Tobě by prospěla vojna, tam by ses naučil slušnému chování,“ vyčinila mi důchodkyně při cestě vlakem

Jako každý všední den jsem se s partou kamarádů vydal na cestu do školy. Ráno jsme nastoupili do vlaku, našli si volné kupé a usadili se. Jízda vlakem byla pro nás denní rutinou, takže jsme si cestu zkracovali povídáním a smíchem. Bavili jsme se o všem možném – škole, sportu, filmech, prostě o čemkoliv, co nás napadlo.

Obvykle jsme si ani nevšímali, kdo je kolem nás. Byli jsme zabraní do našich rozhovorů a občasného smíchu. Ano, občas nám uklouzlo i nějaké to sprosté slovo, ale nikdy jsme to nemysleli špatně. Byli jsme prostě parta kluků ve věku, kdy se svět točí rychle a všechno se zdá být dovolené. Kdo to tak v tomhle věku neměl, tak podle mě lže. Nebo si svoje mládí až moc idealizuje. A teď chce být jen za moralistu, i když v tomhle stejném věku možná byl stejný, nebo ještě horší.

Mohlo by vás zajímat:  Udržte si během podzimu dostatek energie a dobrou náladu

Ale minulý týden se stalo něco neobvyklého. V kupé s námi seděla starší dáma, důchodkyně. Zpočátku jsme si jí nevšímali, ale postupně jsem si všiml, že na nás občas pohlédne s neskrývaným rozhořčením. Nejprve jsem si myslel, že ji možná rušíme, ale pak jsem si uvědomil, že to asi nebude jen tím. Že není problém ani tak v nás, ale spíše v ní. Prostě jsme jí trnem v oku. Ať bychom se chovali jakkoliv, bude jí to vadit. Bude jí vadit jen to, že tam jsme.

Mohlo by vás zajímat:  V zimě je péče o tělo i psychickou pohodu obzvláště důležitá

Když vlak dojel na její zastávku a ona se chystala vystoupit, otočila se k nám a řekla: „Vám by prospěla vojna, tam byste se naučili slušnému chování.“ Bylo to tak neočekávané, že jsme na chvíli oněměli. Po jejím odchodu jsme se na sebe podívali s výrazy směsi údivu a pobavení. A potom jsme se smáli na celé kolo. Představa toho, jak někoho naučí slušné vychování to, že někde pobíhá se samopalem, je dva roky zavřený v kasárnách a musí snášet šikanu starších vojáků, je opravdu úsměvná. Koho ze starších znám, ten by vojnu nejradši vymazal ze svého života.

Mohlo by vás zajímat:  Úspora vody uleví přírodě i peněžence. Malé změny může zavést každý

Nechápali jsme, co přesně ji tak rozčílilo. Bylo to naše mládí? Naše témata? Nebo ty občasné sprosté slova? Je mi to vlastně jedno, ale jedna věc mě zaráží. Hlavně, že tihle nerudní důchodci si chtějí vynucovat úctu ke stáří. Ale za co?

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek