Přestaňme dělat z dětí zoufalé, nemocné chudáky, to je ideální psychologická pomoc

Problémy má každý, kvůli tomu se ale nemusíme hrnout do ordinací psychologů a psychiatrů. Většinu věcí si dokážeme vyřešit sami. A měli by to zvládnout i mladí lidé, když jim k tomu vytvoříme adekvátní podmínky. Tím, že je začneme v jejich psychických problémech doslova podporovat a utvrzovat, je přímo tlačíme do ordinací specialistů. Ale je to správně?

Jsou problémy a „problémy“

Jsou lidé, kteří opravdu mohou mít velké psychické problémy, jež zvládne vyřešit skutečně jen specialista, často s nutností podpůrné medikace. Takové situace se v rodině jenom těžko zvládnou. Ne vždy se ale dokážeme ke specialistovi v požadovaném termínu dostat. Ten může být přetížen lidmi, kteří jeho pomoc nepotřebují až tolik, jak si myslí.

Psychické problémy nějakého menšího rázu měl prostě v životě každý. Bez ohledu na věk. Zažívali jsme problémy, když jsme byli mladí i když jsme byli starší. Byly dny, kdy jsme si říkali, že se proti nám vše spiklo, že se nám nic nedaří. A doufali jsme, že se to změní. Tedy, slovo „doufali“ není příliš namístě. My jsme jen nedoufali, my pro to něco dělali.

Nepodporujme to

Že se někdo cítí blbě, samozřejmě znamená, že si zaslouží empatii. Rozhodně bychom si neměli z takového člověka dělat legraci ani bychom neměli jeho problém nějak bagatelizovat. Zároveň bychom ale neměli onen stav podporovat. Čím více budeme člověka, co je na dně, podporovat v tom, že je na tom opravdu špatně, tím hůře na tom skutečně bude. Místo reálné pomoci ho v jeho pesimistických náladách jen podporujeme a doslova ho ženeme do náručí lékařů. A to je chyba.

Ano, buďme tolerantní, buďme empatičtí, ale pomáhejme. Jak? Nejlepší je vždy přijít na jiné myšlenky. Co je lepší – sezení u psychologa, nebo skvělé odpoledne s přáteli? Medikace, nebo nějaká volnočasová aktivita? Sezení doma, v koutě, nebo venkovní fyzická aktivita, která z těla vyplaví hromady endorfinů?

Přestaňme dělat z dětí zoufalé, nemocné chudáky

A tohle platí i u mladých lidí. S každým se někdy rozešla holka, mnoho lidí zažilo nějaký náznak šikany, každému se někdy nedařilo ve škole nebo se nedostal do sportovního týmu či zkazil zápas. Každý se někdy nějak ztrapnil nebo si nemohl koupit a dopřát to, co chtěl. A hnali nás snad naši rodiče do náručí psychologa?

Ne, vysvětlili nám, že takový je život. Že to nejsou jen výhry, ale že to jsou také prohry. Že každá taková prohra nás posílí, pomůže nám odrazit se ze dna. A hlavně nás dokopali k tomu, abychom si našli nějakou zábavu, nějakou aktivitu, při které jsme na problémy zapomněli. A bylo vyřešeno!

Zdroj: Autorský text