„Jelikož se tu moc nepředřeš, dostávám jistě vyšší plat,“ pousmál jsem se nad dotazem kolegyně na výši mzdy

Každý by měl brát tolik, kolik si dokáže vyhádat, s ohledem na svou produktivitu. Nejsem zastánce rovných platů. Ten by měl vždy zohledňovat výsledky daného zaměstnance. A je z mého pohledu normální, že v jedné kanceláři dostávají lidé různé mzdy. A rozdíly mohou být i hodně výrazné.

To byla situace. Sedím v práci, jak to tak bývá, kolem mě trochu kabelů, nepořádek, dva monitory, na jednom běží kód, na druhém emaily. V našem IT teamu je pěkná směsice lidí, a jak už to bývá, hodně se toho díky open space kancelářím probere. Někdy je to sranda, jindy se mluví o vážnějším tématu – jako jsou peníze.

Jeden den kolegyně Iveta přišla s tím, že jak je to s platy. „Ty vyděláváš asi pěkně, co?“ ptá se tak nějak lehkovážně, ale přitom s tím pohledem, co nechává tušit, že jí to fakt leží v hlavě. No, já vím, že u nás ve firmě je každý plat individuální záležitost, a upřímně, mě to docela vyhovuje. Přece jen, práce není jenom o tom, co uděláte, ale i o tom, jak si umíte říct o svoje.

Mohlo by vás zajímat:  Zima už se hlásí o slovo, vyrazíte raději k moři nebo do hor?

Jenže když se na to Iveta zeptala, co jsem měl dělat? Smál jsem se a řekl něco v tom smyslu, že si nemůžu stěžovat. Ale ona do toho hned vrazila s tím, že ona vydělává málo. A tak jsem se nechal unést a povídám jí: „No, vzhledem k tomu, že si toho moc nenaděláš, tak asi bereš tolik, kolik ti náleží, ne?“

V tu chvíli mi bylo jasný, že jsem to možná trochu přehnal. Viděl jsem, jak se jí změnil výraz ve tváři, nějak ztuhla a říká: „To máš teda pěkný názory.“ A šla pryč. Co jsem měl dělat, sám sebe jsem proklínal, že jsem to nepodchytil trochu víc taktem. Ono je to v práci s kolegy vždycky na tenkém ledě, hlavně když přijde řeč na peníze. Ale kdybych měl být úplně upřímný, tak Iveta rozhodně není „zaměstnanec měsíce“. Chodí pozdě, pauzy má dlouhé, a když je na řadě práce, tak se často vytratí nebo je to jaksi „mimo její oblast znalostí a zkušeností“. Takže ano, jestli mluvíme o tom, kdo kolik bere a proč, tak mi to přijde docela fér.

Mohlo by vás zajímat:  Mrazák předejde zbytečnému plýtvání. Mrazit jde máslo, pečivo i vejce

Ale samozřejmě tohle jsem si nechal pro sebe. Vždyť v práci chceme mít klid, ne zbytečné třenice. A tak jsem se snažil tu situaci nějak urovnat, nabídl jsem jí pomoc, kdyby chtěla vědět, jak na to, aby zvýšila svou produktivitu. Nějaké rady pro zlepšení, možná návod na lepší time management nebo jak si uspořádat práci, aby i vedení vidělo její progres.

Takže jo, od té doby jsem byl trochu opatrnější, když přijde řeč na platy. A Iveta? No, snad to brala jako wake-up call. A nebo aspoň jako připomínku, že v práci, stejně jako všude, dostanete tolik, kolik si zasloužíte – a kolik si umíte vyjednat. Mě by přišlo hodně nespravedlivé, kdybychom všichni dostávali stejně. Třeba kdyby Iveta dostávala stejně vysoký plat jako já, když si ho svými výkony prokazatelně nezaslouží.

Zdroj: Autorský text. emailový příspěvek